Starý Jičín je zřícenina hradu nacházející se nad stejnojmennou obcí Starý Jičín v blízkosti města Nový Jičín. Hrad vznikl na konci 12. nebo na počátku 13. století na místě původní dřevěné tvrze. První písemná zmínka o hradu pochází z 14. července 1240. Díky své strategické poloze a širokému výhledu do okolní krajiny plnil hrad především vojenskou funkci, zejména jako ochrana tzv. Jantarové stezky, která spojovala oblast Jaderského moře s Baltským mořem.
Starojický kopec byl pravděpodobně využíván již po osídlení území Slovany jako strážní místo. Na přelomu 12. a 13. století se toto strážisko proměnilo v pohraniční hrad, jehož úkolem bylo střežení obchodní cesty směřující do Polska. Hrad měl především vojenský význam, částečně však mohl plnit i funkci správní a odpočinkovou. Pod hradem vznikla osada hradčanů, z níž se postupně vyvinula dnešní obec Starý Jičín. Ta byla pravděpodobně po určitou dobu nejzazším trvale osídleným místem na této obchodní stezce. Této skutečnosti nasvědčuje i zasvěcení místního kostela sv. Václavu, který byl ve středověkém pojetí vnímán jako patron státní hranice.
Název hradu i obce má slovanský původ a je spojován se slovem nebo osobním jménem Dik, označujícím divokého člověka či divočáka. Přípona „-ín“ pak vyjadřuje vlastnický vztah ve smyslu „Dikův majetek“. Již na počátku 13. století se Starý Jičín stal tržní vsí a postupně se vyvinul v centrum panství, k němuž náležely i okolní kolonizační osady vznikající podél spojovacích cest.
Přibližně kolem roku 1230 získal Starý Jičín s okolím Arnold z Hückeswagenu, šlechtic pocházející z Porýní, který zastával významné postavení v družině krále Přemysla Otakara I. Právě jeho činnost je spojována s nejstarší dochovanou písemnou zmínkou o existenci hradu. Na počátku 14. století se držiteli hradu stali páni z Kravař. Po husitských válkách se majitelé panství několikrát vystřídali a na počátku 16. století přešel Starý Jičín do držení rodu pánů ze Žerotína.
Na počátku třicetileté války ztratili Žerotínové panství i hrad, který byl v průběhu válečných událostí opakovaně obsazován vojsky obou znepřátelených stran. V průběhu 17. a 18. století se v držení Starého Jičína vystřídala řada šlechtických rodů. Na konci 18. století se hrad i panství dostaly do majetku rodu Seilernů. Vzhledem k nezájmu vlastníků hrad postupně chátral a ani snaha hraběte dr. Bedřicha Deyma na počátku 20. století nedokázala zabránit jeho přeměně v zříceninu.
V roce 1996 byla obcí Starý Jičín rekonstruována hradní věž, v jejíchž patrech byla instalována dobová expozice zbroje a historických dokumentů vztahujících se k dějinám hradu a panství Starý Jičín. Obec Starý Jičín nadále pokračuje v postupné obnově hradních zdí za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci programu Záchrana kulturních památek.